Technologie 3D tisku
27. 6. 2021
Co to vlastně znamená?
Zjednodušeně řečeno, 3D tisk (neboli aditivní výroba) je tvorba 3D pevných objektů z digitálního souboru. Jedná se o jednu z nejrozšířenějších a nejmladších aditivních technologií.
Na trhu je hned několik metod 3D tisku. Po několikaletém průzkumu různých metod 3D tisku se Věra v rámci vývoje sedáku rozhodla pro použití metody FDM (Fused Deposition Modelling), která je založena na principu nanášení jednotlivých vrstev pomocí vyhřívané tryskové hlavice, která natavuje plastové struny (filament) navinuté na cívce. Jako materiál se používají termoplasty o různé tuhosti a barevnosti. Výhodou technologie je tisk pomocí dvou a více tryskových hlav, které mohou kombinovat materiály nebo barvy a vytvářet tak složitější konstrukce. Použitý materiál lze ve většině případů pak recyklovat pro opětovný tisk. A to jsou body navíc, protože ekologicky udržitelná výroba je pro nás důležitá!
Proč pro naše produkty využíváme technologii 3D tisku?
Přestože v sobě odvětví zdravotních pomůcek spojuje vysoké nároky na individualizaci produktu a nízké výrobní náklady, stály česká výroba a vývoj po dlouhá léta víceméně na místě. Ať už se jednalo o finanční důvody (výroba nových forem je velmi nákladná) nebo nezájem o vývoj a změnu technologií. Pomůcky se vyráběly stále stejně.
Rozhodli jsme se to změnit a zvolili jsme technologii 3D tisku - rychlou, technologicky i ekonomicky nenáročnou výrobu jakéhokoli tvaru, rychlé modifikace bez nutnosti použití nákladných forem - ideální technologii pro výrobu sedáku "na tělo".
Individuální kompenzační pomůcky, které standardní technologie nezvládnou vyrobit při dodržení nízkých nákladů, tak dostávají zelenou. A o to nám jde. Pomůcky vyrobené "na míru" zvyšují fyzický komfort a vyřešením specifických problémů daných uživatelů přispívají i k psychické pohodě. Ulehčují jejich každodenní činnosti a napomáhají tím k začlenění do společnosti. Právě v tom vidíme naši společnou budoucnost.
Jednotlivé části sedáku Libella Seat Varia vytištěné pomocí 3D tisku.
Jak u nás 3D tisk probíhá?
Zdá se to jednoduché, ale za každou 3D tištěnou součástí vašeho sedáku je poměrně dlouhý vývoj a proces přípravy a není možné provést jej bez použití dalších technologií. Nejprve jsme vytvořili 3D počítačové modely v 3D modelovacím programu (používáme Rhinoceros). Na každou součást je třeba vytvořit speciální model a teď si představte, že na výběr máme víc než 50 variant s odlišnou velikostí, tvarem a tuhostí. Abychom si to zjednodušili pro následnou výrobu, vytvořili jsme co možná nejvíce variabilní sestavu dílů, které jsou vzájemně kompatibilní napříč tvary i velikostmi. Každý model následně převedeme na polygonální síť a tu nahrajeme do takzvaného Sliceru, tedy softwaru naší 3D tiskárny. Slicer rozdělí 3D objekt na jednotlivé vrstvy dle požadované výšky (kvality povrchu), nastaví potřebné parametry pro materiál (hustota výplně, teplota tiskové trysky), vygeneruje soubor čitelný pro 3D tisk a čas potřebný k výrobě 3D objektu. Následuje samotný tisk na jedné z našich šesti nových tiskáren - vzhledem k vysokým možnostem nastavení a modifikací byly pro výrobu jasnou volbou tiskárny Průša MK3S+. Po ukončení tisku sejmeme 3D objekt z tiskové podložky a máme další díl do skládačky vašeho antidekubitního sedáku.
Těšíte se?
3D tištěná vrstva
Související články
Libella Seat Varia v Pardubicích!
Když nás Křižovatka handicap centrum o.p.s. pozvala do svých nově otevřených prostor, neváhali jsme a vyrazili na cestu. Společně se Zdeňkou Faltýnkovou jsme zájemcům z řad klientů centra, veřejnosti i ergoterapeutů a fyzioterapeutů prezentovali přínosy individuálního nastavení sedáku pro zdravý a bezpečný sed na vozíku.
Vývoj a testování Libella Seat Varia
Finální podobě Libella Seat předcházel důkladný, téměř dvouletý, výzkum a vývoj i řada workshopů pod vedením Věry Kunhartové. Díky studentskému grantu v rámci doktorského studia na FUD UJEP získala možnost pustit se do hlubšího průzkumu stávajících pomůcek k sezení na vozíku.
Vývoj a testování Libella Seat Varia
Finální podobě Libella Seat předcházel důkladný, téměř dvouletý, výzkum a vývoj i řada workshopů pod vedením Věry Kunhartové. Díky studentskému grantu v rámci doktorského studia na FUD UJEP získala možnost pustit se do hlubšího průzkumu stávajících pomůcek k sezení na vozíku.